ODVÁDĚNÍ DUŠÍ

Duše člověka po smrti často zůstává tady na Zemi. Mohou pro to být různé důvody. Buď ten člověk ani neví, že zemřel nebo neví, kam má jít, lpí na majetku a nechce se ho vzdát, lpí na někom blízkém … Malé děti je často vidí, i někteří dospělí.

V našem kulturním prostředí, kde se společnost téměř nezabývá přípravou na smrt, je tato pomoc někdy hodně potřebná. Často se pozůstalí se zemřelými ani důstojně nerozloučí, chybějí rituály, které dřív bývaly samozřejmostí. Jejich význam se z našeho života postupně vytrácí. A přitom mnohdy stačí se za duši zemřelého pomodlit a s láskou ji poslat tam, kam patří.

Velice se podceňují potraty. I dušička nenarozeného dítěte vyžaduje přijetí a rozloučení; projev úcty a lásky. I nenarozené děti jsou součástí našeho rodu a mají v něm své místo. To, jak hluboký vliv tato skutečnost má na životy členů rodu, se mnohdy dosti dramaticky projevuje v rodinných konstelacích.

Většina zemřelých vědomě nijak neškodí. Občas někoho vystraší, zvlášť, když na ně ten člověk není zvyklý. Přesto mohou být na obtíž, zejména tehdy, jestliže se z nějakého důvodu dostanou do naší aury. Hovoří se o takzvaných "přivtělených duších" neboli "diskarnátech". Mohou nám potom všelicos našeptávat, snažit se prosazovat si své vlastní zájmy i nás energeticky oslabovat. Jeden můj známý v Johannesburgu, gambler, měl u sebe diskarnáta, který jeho prostřednictvím i po smrti sázel na koně.

Je-li těch diskarnátů více, může nám to již způsobovat i velice závažné problémy. Jsou známy případy, kdy po odvedení diskarnátů zmizely u člověka symptomy, které lékaři diagnostikovali jako schizofrenii.

Nabízíme v této oblasti komplexní pomoc. Zjištění a odstranění příčiny toho, proč se to klientovi děje, a zároveň i pomoc těm duším. Léčení má potom trvalé výsledky.

Je však také důležité vědět, že ne všechny duše můžeme odvést. Pro některé ještě nenastal čas a toto musíme vždy respektovat.