POKROK V MEDITACI

Měřítko pokroku v meditaci je rovněž něco, co různí lidé vnímají různě. Záleží také hodně na tradici, z níž vycházejí. Obecně řečeno, obvykle se schopnost meditovat posuzuje hloubkou a délkou pohroužení, schopností udržovat pozornost na meditačním předmětu, hloubkou vhledů či vnorů apod.

Ze srdce mi ale promluvil vynikající rakouský učitel, bývalý buddhistický mnich, Christoph Koeck, když řekl, že pro něj je důležité to, jak člověk dokáže kvality, jež prožívá v meditaci, přenést do svého každodenního života. Nakolik je opravdu láskyplný a tolerantní při plnění běžných povinností, v partnerství i ve vztazích s jinými lidmi. Nakolik je vnímavý a ohleduplný. Nakolik pravdomluvný a svědomitý.

Guruové, duchovní učitelé, mistři nebo jak jim kdo chce říkat, jsou v drtivé většině lidé, jako všichni ostatní, se svými lidskými slabostmi a nedostatečnostmi. To mi můj duchovní učitel v průběhu let zopakoval několikrát. A někdy se stane, že když to jejich žáci, kteří k nim dříve vzhlíželi, zjistí, tak jsou schopni je doslova veřejně popravit a zcela se odvrátit od jejich učení. Při mojí poslední návštěvě mi řekl, že on se do pozice gurua nestaví. „Já nejsem guru. A jestliže zjistíš, že jsem ten největší grázl v celém Johannesburgu, tak pořád ještě můžeš praktikovat to, čemu jsem tě naučil.“ Pravdivost jeho slov se mi potvrdila v životě několikrát.

Také jsem se setkal s tím, že někteří lidé měří stupeň duchovní zralosti učitele jeho takzvanými paranormálními schopnostmi. Je to směšné. Paranormální schopnosti má kdejaký černý mág a ani v běžné populaci nejde o nic tak neobvyklého. Tyto schopnosti dřímou v každém člověku, ale to, zda a do jaké míry se probudí, záleží na mnoha okolnostech, v neposlední řadě na jeho poslání v životě. Jako měřítko duchovního probuzení jsou však velice snadno zneužitelné a naprosto zavádějící. Kromě toho, jak v tradici jógy tak i v buddhismu, se těmto schopnostem nepřikládá zvláštní význam. Moudří učitelé varují, že siddhi, jak se jim říká, mohou praktikujícího velice snadno svést z cesty, odlákat od toho, co je podstatné.

Velice krásně to vyjádřil jeden buddhistický mnich v Thajsku. Člověk ze Západu, který za ním přijel, aby se stal jeho žákem, si povšimnul, že jeho učitel má nadpřirozené schopnosti. Nevystavoval je na odiv, ani o nich nemluvil, nebylo však možné si toho nevšimnout. Jeho žák začal být zvědavý, a tak se ho na to jednoho dne zeptal. A ten učitel mu dal velice uzemňující odpověď: „Důležitá je čistota srdce. Vše ostatní jsou pouhé hry.“

Také je velice důležité si uvědomit, že můžeme mít toho nejosvícenějšího a nejlepšího učitele na celém světě, pokud nebudeme sami praktikovat, nebude nám to nic platné.

Tu práci za nás nikdo na světě neudělá.