PSYCHOSPIRITUÁLNÍ KRIZE

Uvedu zde, co na toto téma říká můj duchovní učitel, který pomohl mnoha lidem se s tímto nelehkým obdobím ve svém životě vyrovnat:

V mystické literatuře je tento proces znám jako „temná noc duše“. Ze své zkušenosti mohu říct, že k němu čas od času dochází v životech lidí, jejichž duše se rozvíjí k hlubšímu poznání sebe sama, života i druhých lidí. Předchází velkým průlomům v evoluci jednotlivce. Když toto člověk prožívá, cítí se naprosto ztracen, opuštěn a sám a vůbec netuší, jak ho vedou neviditelné ruce. Nejlepší rada, jakou lze v tomto případě poskytnout, je ponechat všemu volný průběh a odevzdat se Bohu. To člověku umožní, aby byl vnímavější k pomoci andělů a dalších neviditelných pomocníků. Člověk nikdy nedostane více než to, na kolik je připraven.

Člověk v takové situaci zpravidla nevěří tomu, že by mu někdo rozuměl. Ani on sám sobě nerozumí, protože vše, čemu kdy věřil, se mu rozpadá před očima. Tento rozkladný proces je někdy nezbytný, aby mohlo dojít k přestavbě a vytvoření něčeho lepšího. Jako analogii lze použít starý dům, v němž nelze provést potřebné úpravy bez toho, že by se přistoupilo k zásadní renovaci. Podobně, jestliže člověk umíněně lpí na starých, překonaných strukturách ve svém životě, jeho podvědomí spustí takovéto radikální změny.

Tento proces umožní „destrukci bezcenných hodnot“, jež člověku bránily v tom, aby objevil hodnoty vyšší. Je to dramatická situace, ale poskytuje mu příležitost začít vnímat věci, které dříve přehlížel nebo s nimiž dlouho nenacházel odvahu cokoli dělat. Mnoho mých klientů přišlo v této důležité fázi svého života na terapii nebo se naučit, jak konstruktivním způsobem podpořit svůj duchovní růst. Cokoli po tomto období následuje, znamená novou kapitolu v životě člověka. Tento životní proces je vysoce regenerativní a transformativní.

O psychospirituální krizi píše též velice krásně Otokar Březina v eseji Rozhodující okamžiky.