Můj učitel mi vyprávěl o jednom svém kamarádovi, který žil v Pretorii. Nesmírně inteligentní a vzdělaný člověk, neurochirurg a psychiatr, který byl pozoruhodný svým sochařským uměním, jemuž se věnoval jako svému koníčku, a také tím, že měl paranormální schopnosti. Dokázal se, například, sám podívat do svých minulých životů. A on měl v předchozí inkarnaci ve starověkém Egyptě naprosto nesnesitelnou tchýni, která ho dohnala k takovému zoufalství, že spáchal sebevraždu. Použil k tomu škorpióna, kterým se nechal bodnout do nohy.
V tomto životě se narodil s jizvou po bodnutí škorpiónem. Byl na to velice hrdý, každou chvíli si vyhrnoval kalhoty a tu jizvu všem ukazoval. Ta událost byla zapsána v jeho éterickém těle, protože vše, co se nám v životě přihodí, je tam zapsáno a uchováno ve formě paměti. Proto charakteristiky našeho těla přecházejí do další inkarnace. No, a v tomto životě napodruhé vyženil tu samou tchýni, která v tom teroru pokračovala. Veškeré pokusy se od ní osamostatnit, odstěhovat se a podobně, selhaly.
Měl doma sochu, kterou vytesal v době svého prvního manželství, než potkal svoji druhou ženu. Byla to socha Egypťanky z královského rodu a podle podoby nebylo pochyb o tom, že to byla jeho druhá manželka v tomto životě. A pravděpodobně rovněž manželka v té předchozí inkarnaci v Egyptě.
Můj učitel byl v pokušení se ho zeptat: „A vytesal jsi také sochu svojí tchýně?“ Ale netroufal si. Nebyl si jistý, že by tu legraci vzal, protože on s tou ženou opravdu nesmírně trpěl. Přitom to byl úžasný a velice duchovní člověk a jeho tchýně rovněž měla k těmto věcem vztah. Byla velice dobré médium, byla jasnovidná, viděla minulé životy lidí, a také se zajímala o duchovno.
On byl naprosto odhodlaný v tomto životě lekci, kterou mu tato krušná situace předkládala, zvládnout, aby se s tou ženou nemusel, pokud možno, v budoucnosti již nikdy setkat.